Čeští tenisté ve Wimbledonu – historie, tituly, zajímavosti

Tenisový Wimbledon je místem velkých příběhů. Řadu z nich najdete v tomto článku. Přečtěte si o historii Wimbledonu a podívejte se, kteří Češi zde vyhráli titul či se představili ve finále. V prvním dílu seriálu se soustředíme především na mužskou dvouhru, nejstarší tenisový turnaj světa.

Češi na Wimbledonu – Stručná historie
Jaroslav Drobný – První titul
Kodeš – Lendl, Berdych – Vítězové, finalisté

Foto: Profimedia

Wimbledon a Češi: Přehled českých úspěchů v All England Clubu, muži

Tenisu se přezdívá bílý sport. Jsou to však dvorce All England Clubu v anglickém Wimbledonu, kde sněhové oblečení tenistů už přes století rok co rok kontrastuje se zelenými pažity kurtů. Dobře známý dress code je snad nejznámější ze všeobecně zažitých zajímavostí, které se se slavným tenisovým turnajem pojí.

V našem seriálu o historii Wimbledonu se vám pokusíme předložit i méně známé perličky z dějin turnaje. Šťavnatější než ikonické jahody se smetanou? Pokusíme se, seriál se totiž zaměří na úspěchy československých a českých tenistů a tenistek na The Championships, Wimbledon.

A je z čeho čerpat, vždyť první ročník Wimbledonu se uskutečnil již v roce 1877. V Londýně se hrálo dávno před tím, než vznikla Mezinárodní tenisová federace (ITF). Nebo než baron Pierre de Coubertin v Aténách v roce 1896 obnovil tradici olympijských her. Nebo než byla založena britská 1. fotbalová liga, dnes známá jako Premier League (1888), o dalších nejznámějších soutěžích jako NHL (1917) či NBA (1946) ani nemluvě.

Nejstarší tenisový grand slam se hrál dokonce v dobách, kdy žádné Československo ani neexistovalo – trvalo přes 40 let, než naši předkové oslavili osamostatnění od Rakouska-Uherska. Proto jistě pochopíte, že v úvodu seriálu si krátce shrneme historii Wimbledonu jako takového.

Klikněte ZDE a sledujte všechny zápasy Wimbledonu v livestreamu zdarma

Stručná historie tenisového Wimbledonu

Historie Wimbledonu je prakticky tak stará jako dějiny moderního tenisu samotného. Aby se první tenisový turnaj mohl uskutečnit, nejprve bylo třeba této vzrušující nové hře dát jasná pravidla, formu – a nechat je patentovat.

O to se postaral velšský major Walter Clopton Wingfield na jaře 1874. Během následujícího roku prodal přes 1 000 sad určených ke hře původně nazvané „sphairistikè“, která se rychle stávala oblíbenou kratochvílí britské aristokracie a následně i širších vrstev.

I ve Wimbledonu – tehdy ještě The All England Croquet Clubu – si tenis rychle našel přívržence. Jeden z trávníků určených ke hře kroketu byl vyhrazen pro nový sport. Záhy v názvu klubu přibývá slovo „Lawn Tennis“ a začínají přípravy na první ročník tenisového Wimbledonu. Nebo také nejstaršího turnaje na světě, chcete-li.

Proběhl od 9. do 19. července 1877 a zúčastnilo se ho 22 mužských tenistů.  Startovným byla jedna guinea (zhruba sto liber při současných cenách) a historicky prvním vítězem Wimbledonu se stal 27letý Spencer Gore. Podobně jako v dnešních dobách, i při premiéře musel šampion ovládnout tři sety – stačilo mu k tomu 48 minut. Již první ročník také uvedl na scénu nevyzpytatelný faktor v podobě anglického deště. Finále kvůli němu bylo odloženo o plné čtyři dny. Na dobového turnajového pavouka se podívejte zde.

Gore hned v dalším roce mohl svůj titul obhájit, v dřevních tenisových dobách však nešlo o nic výjimečného. Naopak, až do roku 1921 automaticky postoupil do finále dalšího ročníku a v pavouku se tak hrálo o právo obhájce vyzvat. Avšak Gorovi se na svůj premiérový triumf navázat nepodařilo a prvním obhájcem se stal až John Hartley (1879–80), načež Willie Renshaw zvítězil šestkrát v řadě.

Jaké byly další milníky historie Wimbledonu?

• 1884 - poprvé se hraje mužská čtyřhra a především ženská dvouhra
• 1901 - turnaj je poprvé otevřen zahraničním hráčům (Australan Norman Brookes však vyhrál až o šest let později)
• 1913 - přidává se čtyřhra žen a smíšená čtyřhra
• 1915–18 - Wimbledon se nehraje kvůli 1. světové válce
• 1922 - All England Club se stěhuje na současnou adresu, zároveň končí systém vyzývacího finále a předchozí šampioni v dalším roce nastupují do 1. kola
• 1940–45 - Wimbledon se nehraje kvůli 2. světové válce, hned v prvním roce centrální kurt poničilo letecké bombardování

Foto: Meaning March/Shutterstock.com

Obojživelník Jaroslav Drobný - první československé úspěchy

A nyní se konečně můžeme věnovat českým, resp. československým tenistům. Ještě v meziválečném období si čtvrtfinále zahráli Jan Koželuh (1926 a 1927) či Roderich Menzel (1933 a 1935). Byl to ale až Jaroslav Drobný, který definitivně zanesl Československo na světovou tenisovou mapu.

A nejen to, ještě před tím se všestranný sportovec nesmazatelně zapsal do historie československého hokeje na ZOH 1948, kde našemu týmu pomohl k vůbec první stříbrné medaili. Již o rok dříve slavil premiérové vítězství na MS v hokeji.

Úspěšný střední útočník v reprezentačním dresu odehrál 31 utkání a nasázel v nich 36 gólů, to vše stihl v letech 1938–48. A stihl toho mnohem víc, souběžně s tím Drobný exceloval i na tenisových kurtech a byl to vždy bílý sport, který byl i přes veškeré hokejové úspěchy srdci pražského rodáka (*12. října 1921) bližší. První tenisovou pálku od svého otce dostal v pěti letech.

Do wimbledonských kronik se Drobného jméno poprvé otisklo hned v prvním poválečném roce 1946, kdy se mezi 128 účastníky mužské dvouhry na trávnících All England Clubu představilo hned pět československých tenistů. Do čtvrtého kola – mezi 16 nejúspěšnějších – dokráčel jediný. Máme-li si vypůjčit pokerovou terminologii, pak první československý deep run na Wimbledonu začal třemi hladkými výhrami 3:0. Až v osmifinále se Drobný pořádně nadřel, druhého nasazeného Jacka Kramera porazil po pěti setech (2:6, 17:15, 6:3, 3:6 a konečně 6:3).

Čtvrtfinálovým duelem Drobný proplul s rychlostí hokejisty, Francouz Pierre Pellizza všechny tři sety prohrál shodně 4:6. Drobný si tak v roce 1946 zahrál semifinále, kde však nestačil na turnajovou trojku, obouručně hrajícího Australana Geoffa Browna. Drobný padl po setech 4:6, 5:7 a 2:6, jeho přemožitel v titulovém zápasu nestačil na Francouze Yvona Petru.

Do roku 1947 Drobný se svými bruslařskými kolegy vstoupil vítězstvím na domácím MS v hokeji – tohle ještě byl vítězný únor, na který i dnes vzpomínáme s láskou. Ve Wimbledonu o čtyři měsíce později Jaroslav postoupil do čtvrtfinále, kde svedl neúspěšnou pětisetovou bitvu s Američanem Budgem Pattym (6:3, 4:6, 9:7, 2:6, 3:6).

Dalšího roku Drobný do pavouku vstoupil jako nasazená pětka, aby však nezvykle klopýtl již ve druhém kole. Především druhý set bitvy s Italem Giovannim Gucellim musel i dobře trénovaného sportovce stát spoustu sil (4:6, 14:16, 6:1, 6:2, 3:6).

Nepřehlédněte: Kdy hrají Češky a Češi na Wimbledonu

První finále? Pět setů se Šťastným Tedem

Tím se konečně dostáváme k Wimbledonu 1949, který v Londýně probíhal na přelomu června a července. Tuzemská sportovní ikona – toho času v popularitě nezaostávající za legendárním Emilem Zátopkem – do turnaje vstoupila jako nasazená šestka. Z úvodních čtyř zápasů Drobný hned tři ovládl ve třech setech, pouze se starým známým Pattym nechal utkání dojít do rozhodující sady.

Ve čtvrtfinále Drobný zvládl odvetu za tři roky staré semifinále. Geoff Brown držel tempo a dokonce vedl 2:1, poslední dvě sady se ale odehrály v československé režii. To semifinále proti dalšímu protinožci Johnu Bromwichovi bylo jednoznačnou záležitostí, Jaroslav zvítězil 6:1, 6:3 a 6:2. V tu chvíli bylo jasno, Drobný se stal prvním československým finalistou Wimbledonu. V posledním kole však čelil výzvě z největších.

Američan Ted Schroeder tou dobou na svém kontě už měl titul z US Open 1942 a v Londýně vystupoval jako nasazená jednička a zřejmě nejlepší amatérský tenista světa. Diváky bavil pětisetovými zápasy, v nichž mnohdy balancoval na hraně vyřazení. Vžila se pro něj přezdívka „Šťastný Ted“. Tušíte? Ano, Drobný prohrál v pěti setech, přičemž z jeho úhlu pohledu zápas probíhal 6:3, 0:6, 3:6, 6:4 a 4:6.

Dobové Rudé Právo ve sportovní rubrice nabídlo podrobnější statistiky:

• esa: 6 Schroeder - 12 Drobný
• dobré/chybné drivy: 20/49 - 17/60
• dobré/chybné volleye a smashe: 37/11 - 30/18
• dvojchyby: 4 - 10

Emigrant Drobný: První československý i africký vítěz Wimbledonu zároveň

Výše uvedený text bude jedním z posledních, které Rudé Právo Drobnému věnovalo, minimálně v pozitivním duchu. Fenomenální sportovec totiž v roce 1949 emigroval. Na vině byly dlouhodobé sporty s nastupujícím režimem, který Drobného využíval ke své propagandě. Obtížnější bylo i cestování, pro nadšeného tenistu tak klíčové.

27. července 1949, jen čtyři týdny po finálové účasti ve Wimbledonu, padla poslední kapka. Nebo spíše facka, kterou Drobný na turnaji ve švýcarském Gstaadu po rozmíšce uštědřil mladému stranickému funkcionáři Janu Zelenkovi. Zřejmě tlumočil instrukce sovětské centrály, které československým tenistům zakazovaly start na turnaji.

Nebylo cesty zpět, Jaroslav se bál vrátit do své rodné vlasti a v cizí zemi zůstal, dle svých slov, s „párem triček, kartáčkem na zuby a 50 dolary.“ A také s Vladimírem Černíkem, partnerem z daviscupového týmu, jenž Drobného na cestě do neznáma doprovodil.

Tenis: Wimbledon živě - sledujte livestream online zdarma

Na všem špatném je něco dobrého a Drobný se díky emigraci vyhnul nechvalně proslulému vykonstruovanému procesu s československými hokejisty v roce 1950. Otázku, která je vlastní všem Čechům, si však musel klást ze zcela jiných důvodů. Kde domov můj?

Trvalo dlouho, než se mu dostalo odpovědi. Jaroslav Drobný neúspěšně žádal o švýcarské, americké i australské občanství. Na stole mu dokonce ležel návrh smlouvy z nejslavnější hokejové ligy; Drobný se mohl stát nejen prvním Čechem v NHL, ale dokonce prvním Evropanem. Nabídku Bostonu však s díky odmítl, láska k tenisu byla silnější. Vyhověla mu až vzdálená země pyramid a Drobný od roku 1950 reprezentoval Egypt. Pod jeho vlajkou pražský rodák dosáhl na největší wimbledonské úspěchy.

V roce 1950 se v mužské dvouhře zastavil v semifinále po pětisetové bitvě s Australanem Frankem Sedgmanem. V roce 1951 si zahrál ve finále mužské čtyřhry, když vytvořil úspěšný pár s Jihoafričanem Ericem Sturgessem. Až ve finále jim vystavili stopku dva protinožci – Ken McGregor a, samozřejmě, Frank Sedgman. Jistě není bez zajímavosti, že v prvním kole Drobný porazil československo-americký pár Hykš/Henry.

Do semifinále singlu Jaroslav dokráčel ještě v roce 1953, nasazená čtyřka však ve třech setech prohrála s Dánem Kurtem Nielsenem. Za dvanáct měsíců měl být vše zapomenuto.

Psal se rok 1954 a Egypťan Drobný byl do turnajového pavouku nasazen z 11. příčky. Hrál však jako jednička. Prvních pět utkání zvládl bez ztráty jediného setu, přičemž ve čtvrtfinále vyprovodil nasazenou dvojku, Australana Lewa Hoada, výsledkem 6:4, 6:3 a 6:3. V semifinále Jaroslav (opět) narazil na Budge Pattyho a dlouhodobou vzájemnou bilanci vylepšil o výhru 3:1 na sety. Podruhé v kariéře a pět let po finálovém debutu talentovaného leváka na centrálním kurtu znovu čekal rozhodující zápas.

S kým? S Australanem Kenem Rosewallem, jedním z nejdekorovanějších tenisových hráčů a osminásobným granslamovým šampionem. Z dlouhodobého hlediska byla cesta Jaroslava Drobného k finále 1954 trnitá. O to hladší ovšem byl průnik na vrchol.

Drobný zvítězil ve čtyřech setech (13:11, 4:6, 6:2 a 9:7) a získal první titul z Wimbledonu. Egyptský, československý? Především zasloužený.

Ano, oficiálně se jedná o titul egyptský a Drobný bude navždy prvním africkým občanem, jenž usedl na trůn mužského singlu v All England Clubu – jako další a dosud jediný to zvládl Roger Federer, jenž kromě švýcarského vlastní také jihoafrický pas.

Drobného přínos pro historii českého tenisu ovšem nelze pominout a snad nikdo se nebude zlobit, když si tento památný triumf svým způsobem přivlastníme. Střídat vlajky ostatně pro fenomenálního sportovce nebylo nic neobvyklého. Za svou kariéru Drobný reprezentoval celkem čtyři různé státy:

• Československo
• Protektorát Čechy a Morava
• Egypt
• Velká Británie

Ano, došlo i na ostrovní Velkou Británii, čímž se ovšem dostáváme ke sklonku Jaroslavovy wimbledonské anabáze. Po svém singlovém triumfu se Drobný konečně stal jedničkou světového žebříčku, tedy toho amatérského, před zavedením žebříčku ATP. Cesta za obhajobou londýnského titulu v roce 1955 skončila ve čtvrtfinále (0:3 na sety proti Tonymu Trabertovi z USA) a v dalších letech se první československý/egyptský šampion zastavil v 1., 2., 4., resp. 1. kole.

Hned po úvodním duelu se Drobný s milovaným Wimbledonem loučil i při své turnajové derniéře v roce 1960. Právě tu, ve věku 38 let a v délce čtyř setů proti Němci Wolfgangu Stuckovi, absolvoval už pod britskou vlajkou.

V Londýně se Jaroslav usadil již v polovině padesátých let, město nad Temží se stalo jeho doživotním domovem. Celou svou kariéru byl tenisovým amatérem, mimo jiné vlastnil sportovní obchod. Do All England Clubu se tamní šampion vracel i v pokročilém věku, ovšem bez fanfár, stranou pozornosti, jako pouhý fanoušek. Náš svět opustil 13. srpna 2001, měsíc před 80. narozeninami. Co o jeho talentu svědčí ještě více než níže uvedený výčet wimbledonských statistik? Například skutečnost, že byl uveden do síně slávy obou svých oblíbených sportů.

Jan Kodeš: Tenisová radost v období normalizace

Trvalo dlouhé roky, než některý z československých tenistů převzal štafetu po sportovním obojživelníkovi. Prodleva mezi Kodešovými finálovými účastmi a byť jen semifinálovým úspěchem nabrala téměř dvacet let. Když už se ale Jan Kodeš oné pomyslné pochodně chopil, svíral ji velmi, velmi pevně. A našim spoluobčanům posvítil v potemnělých časech.

Podobně jako padesátá, také sedmdesátá léta dvacátého století byla v našich končinách pohnutá. Sportovní úspěchy – především ty hokejové, z přímého měření sil se Sovětským svazem – byly jednou z nemnoha radostí v normalizací okleštěné zemi. Pokud jde o mužský tenis, nikdo radost nerozdával tak jako pražský rodák, ročník 1946.

Kodeš s tenisem začínal v sedmi letech v Karlíně, v jedenácti už působil ve slavném tenisovém klubu na Štvanici. V jeho barvách na sebe v roce 1964 upozornil ziskem titulu z juniorského mistrovství ČSSR – stejného, který o necelé tři dekády dříve ukořistil Drobný. O dva roky později už Kodeš triumfoval v kategorii dospělých. Podobnosti s Drobým tím zdaleka nekončí, ostatně i Kodeš ve svém srdci choval více sportů. Jako dorostenec hrál na nejvyšší úrovni také fotbal.

Pokud jde o tenisový Wimbledon, svůj debut v hlavní soutěži si pravoruký tenista odbyl v roce 1966. Neuspěl a padl v prvním kole, stejně v dalších dvou letech. Až v roce 1969 se dočkal premiérového vítězství, které však bylo na další dva roky poslední. Až v roce 1972, při již sedmém startu mezi elitou, Kodeš konečně prorazil.

Ne, na titul to ještě nestačilo, nicméně tehdy 26letý tenista v Lodnýně v roce 1972 dokráčel až do semifinále. Jako pátý nasazený nestačil na tehdejší turnajovou jedničku a pozdějšího vítěze Stana Smithe, Američan zvítězil ve čtyřech setech (6:3, 4:6, 1:6 a 5:7). O rok později už měly Kodešovi tleskat zaplněné tribuny při finálovém zápase.

Titul z Wimbledonu 1973: Vítězství ve stínu bojkotu

Zpětně vzato si ovšem tenisová historie Wimbledon 1973 spíše než kvůli úspěchu československého tenisty pamatuje kvůli bojkotu turnaje 81 hráči asociace ATP.

Ta se zformovala v září 1972 a již po pár měsících plošně protestovala proti trestu pro Jugoslávce Nikiho Piliće. Národní federace mu udělila distanc za údajné porušení dohody, kdy měl Pilić odmítnout nastoupit v Davis Cupu. I po zmírnění trest zahrnoval účast na Wimbledonu a první šéf ATP Jack Kramer vyslal do světa jasnou zprávu: Nebude-li startovat Pilić, pak nikdo z hráčů ATP. A to pod hrozbou peněžité pokuty, kterou si mimochodem nechali udělit tři tenisté.

Z turnajového pavouka Wimbledonu 1973 se tak naráz odhlásilo 13 ze 16 nasazených hráčů. Ano, cesta k titulu byla díky zákulisní přetahované mezi ATP a ITF snadnější, přesto byla dlážděná potem, slzami a mnoha dramatickými okamžiky. Jan Kodeš na ni vyrazil jako nasazená dvojka, postupně si vedl takto:

• 1. kolo vs Kenichi Hirai (Japonsko) – 3:1
• 2. kolo vs Pietro Marzano (Itálie) – 3:0
• 3. kolo vs John Yuill (JAR) – 3:0
• osmifinále vs Jaidip Mukerjea (Indie) – 3:1
• čtvrtfinále vs Vijay Amritraj (Indie) – 3:2
• semifinále vs Roger Taylor (Velká Británie) – 3:2

V kterém že zápase se už tehdy dvojnásobný vítěz Roland Garros nejvíce zapotil? Jednoznačně v semifinále s třetím nasazeným, domácím Rogerem Taylorem. Ten při svém třetím a posledním singlovém semifinále Wimbledonu s Kodešem svedl tenisovou bitvu na ostří nože, která po setech 8:9, 9:7, 5:7 a 6:4 z pohledu českého hráče dospěla až do rozhodující páté sady.

V ní oba její aktéři po osmi gemech drželi krok, pak Taylor získal důležitý náskok. Za stavu 4:5 však bylo utkání na půl hodiny přerušeno a jako živá voda kapky typického londýnského deště zapůsobily na našeho reprezentanta. Kodeš získal tři hry v řadě, v posledním setu zvítězil 7:5 a slavil postup do wimbledonského finále – 29 let po Drobného finálové rozlučce.

O titul si Kodeš zahrál s pod vlajkou Sovětského svazu hrajícím Gruzíncem Alexandrem Metrevelim. Pro tehdejší turnajovou čtyřku šlo o jediné grandslamové finále kariéry, a jestli někde Metreveli s Kodešem dokázal držet krok, byl to druhý set. I tak kroniky nejstaršího turnaje světa v závěru kapitoly 1973 zdobí jednoznačný výsledek.

Kodeš zvítězil ve třech setech (6:1, 9:8 a 6:3) a pro Československo vybojoval oficiálně první titul z Wimbledonu. Odměnou mu bylo pět tisíc liber, na danou dobu nesmírně příjemná částka. Jak o tomto velkolepém triumfu referovalo dobové Rudé právo, mezi články o právě probíhající výstavbě metra či mistrovství traktoristů?

Světlo v temnu normalizace? Na stejné stránce se mimochodem píše o neúspěšném vystoupení jisté Martiny Navrátilové ve finále wimbledonské juniorky, zrovna toto jméno bude v dalším dílu našeho seriálu skloňováno ve všech sedmi pádech.

Zpět ale ke Kodešovi, jenž v dalších letech čelil poznámkám, že trofej z rukou vévody z Kentu přebíral po vítězství v „polovičním“ turnaji. Tyto hlasy byly o to silnější, že při obhajobě v roce 1974 Kodeš padl již ve čtvrtfinále a v dalších letech už nikdy nedošel za 2. kolo – poslední singlový zápas na londýnské trávě odehrál v roce 1981. Okolnosti kontroverzního ročníku 1973 jsou možná sporné, ovšem vystudovaný ekonomický inženýr svým kariérním resumé jednoznačně potvrzuje, že je plnohodnotným šampionem.

Všem československým sportovním fanouškům Kodeš totiž dále udělal radost:

• 2 tituly z French Open (1970, 1971)
• 2 finálovými účastmi na US Open (1971, 1973)
• 1 titulem z Davis Cupu (1980)
• 4 účastmi na Turnaji mistrů
• 60 vyhranými zápasy v Davis Cupu

Ivan Lendl: Desetiletí čekání na další český titul

V roce Kodešova loučení s Wimbledonem už na tenisové obloze pozvolna vycházela další československá hvězda. Zářila neskutečnou silou, kterou skvěle dokumentuje přezdívka „Ivan Hrozný“. Je ovšem pravdou, že zrovna v Londýně Ivan Lendl na titul ze singlu nikdy nedosáhl. O žádném jiném Grand Slamu to říct nemůžeme.

Ostravský rodák na svět přišel 6. 3. 1960, ve stejný den jako osminásobný vítěz 1. fotbalové ligy Jozef Chovanec. Pokud jde o tituly, bohatší kariéru přeci jen absolvoval Lendl. Na dvorcích All England Clubu jsou ovšem jeho maximem ze dvouhry dvě finálové účasti z let 1986 a 1987.

Napoprvé Lendl padl s obhájcem titulu Borisem Beckerem, jenž se o rok dříve v 17 letech stal vůbec prvním nenasazeným šampionem Wimbledonu. Český tenista tempu o osm let mladšího soka nestíhal a padl po třech setech (4:6, 3:6, 5:7).

V dalším roce Becker senzačně vypadl již v 2. kole zásluhou Australana Doohana a byl to Lendl, kdo měl jako turnajová dvojka usednout na uvolněný trůn. Chyba lávky, další protinožec Pat Cash si s Ivanem Hrozným poradil opět v nejkratším počtu setů (6:7, 2:6, 5:7).

Určité satisfakce se Lendl dočkal až po čtvrt století, kdy v roce 2013 coby trenér dovedl k londýnskému titulu Andyho Murrayho. I český mužský tenis si na další finále musel počkat 23 let. Zlatá tečka přitom opět chyběla.

Nejtěžší los moderní doby? Tomáš Berdych překonal dvě třetiny Velké trojky

Psal se rok 2010, když tehdy 24letý Tomáš Berdych do Anglie poprvé dorazil v pozici člena elitní dvacítky žebříčku ATP. Snadnému losu se ale valašskomeziříčský rodák spolehlivě vyhnul. V prvních kolech musel postupně porazit Andreje Golubjeva, Benjamina Beckera, Denise Istomina a Daniela Brandse, aby následně od čtvrtfinále čelil soupeřům z naprosto jiné kategorie. Takové, pro kterou se v tenisovém prostředí vžilo označení „Velká trojka“. Berdych je jedním z hrstky hráčů, který je všechny dokázal porazit.

Ovšem nikoli na jediném turnaji, byť při památném wimbledonském průniku k tomu mnohé nechybělo. Berdych postupně zdolal Rogera Federera i Novaka Djokoviče, a to ve čtyřech (6:4, 3:6, 6:1, 6:4), respektive třech setech (6:3, 7:6, 6:3).

Až ve finále Wimbledonu 2010 nestačil na Rafaela Nadala, jenž coby nasazená dvojka ukořistil svůj druhý travnatý Grand Slam. Berdych proti fenomenálnímu Španělovi uhrál 12 gemů, zápas skončil po pouhých 3 setech výsledkem 3:6, 5:7 a 4:6.

Berdych mohl z kurtu odejít se vztyčenou hlavou, krom tradičně štědrých prize money mu byl odměnou tučný přísun bodů do žebříčku ATP. Ihned po Wimbledonu se Berdych posunul do top 10, aby v ní nepřetržitě setrval až do ledna 2017.

Přehled českých vítězů a finalistů Wimbledonu – muži, dvouhra, Češi

Níže se podívejte na kompletní přehled všech českých, resp. československých šampionů mužské dvouhry na ikonickém turnaji ve Wimbledonu. Pokud jde o čtyřhru, na první domácí vítězný zápis do kronik stále čekáme. A pokud jde o výsledky žen, o těch si více přečtete v dalším dílu našeho seriálu.

*️⃣ Kteří Češi vyhráli Wimbledon v mužské dvouhře?

Prvním československým rodákem, který získal titul z Wimbledonu, byl Jaroslav Drobný. Více se o Češích na Wimbledonu dočtete ZDE.

*️⃣ Kdo si jako poslední Čech zahrál finále Wimbledonu?

Posledním českým finalistou ve dvouhře je Tomáš Berdych, seznam všech finalistů najdete TADY.

*️⃣ Kdo je nejúspěšnějším Čechem v historii Wimbledonu?

Jaroslav Drobný si na přelomu 40. a 50. let zahrál dvakrát finále a jednou zvítězil. O historii Wimbledonu a výkonech našich tenistů se dočtete v tomto článku.

24.06.2024 11:05 | Autor: Ondřej Balíček

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail: