České tenistky ve Wimbledonu - historie, tituly, zajímavosti (1.)

První Češky na Wimbledonu vydláždily cestu, po které Martina Navrátilová během čtyř dekád trvající kariéry dokráčela k neuvěřitelným devíti titulům z ženské dvouhry a mnoha dalším rekordům. Přečtěte si vše o nejúspěšnější hráčce historie slavného londýnského turnaje.

Češky na Wimbledonu – První ženský turnaj
První úsěchy – Martina Navrátilová – 70. léta
80. léta – 90. léta – Nové tisíciletí – Rekordy

Foto: Profimedia

Wimbledon a Češky: Přehled českých úspěchů v All England Clubu, ženy

Na sportovní Olymp vede mnoho různých cest. Všechny jsou strastiplné, všechny vyžadují nezměrnou dávku talentu, odhodlání a píle. Zkratky tam nevedou. V úvodním dílu našeho seriálu o historii českých úspěchů na tenisovém Wimbledonu jsme vám představili nejvýznamnější tuzemské mužské postavy bílého sportu. Nyní se dostává na zástupkyně něžného pohlaví, československé a české tenisové bohyně.

Skloňovat se bude především jedno jméno a bude to one-woman show. Ze všech oblastí, v nichž naši rodáci a rodačky excelují, je jen málokterá tak plodná jako sběr grandslamových titulů ze singlu na deštěm skrápěné londýnské trávě. Dnes vzdáme hold rekordmance nejstaršího tenisového turnaje světa.

Vezměme ale věci popořadě, chronologicky. Zatímco mužská dvouhra si premiéru na tenisovém Wimbledonu odbyla již v roce 1877, dámy se po dvorcích All England Clubu poprvé proháněly až o sedm let později. Pojďme v rychlosti nahlédnout za oponu turnaje, který vydláždil cestu staletí překonávající tradici.

Klikněte ZDE a sledujte všechny zápasy Wimbledonu živě a zdarma

Ženy, dvouhra – stručná historie ženského tenisu na Wimbledonu

Historicky první turnaj v ženské dvouhře na Wimbledonu 1884 přivítal třináct účastnic. Oproti dnešnímu termínu, kdy se hraje na přelomu června a července, soutěž probíhala výhradně v prvním prázdninovém měsíci a přinesla velmi zajímavé rozuzlení.

Sourozenecké bitvy o londýnský titul totiž nejsou vlastní pouze éře famózních sester Sereny (2002, 2003, 2009) a Venus (2008) Williamsových. Hned v prvním ženském finále Wimbledonu se utkaly sestry Maud a Lilian Watsonovy.

Prvně jmenovaná měla za půl roku oslavit kulaté 20. narozeniny a předčasně si k nim nadělila historický titul, když svou 26letou sestru porazila po setech 6:8, 6:3 a 6:3. O rok později prvenství obhájila, až v roce 1886 ve finále nestačila na Blanche Bingley.

Až do roku 1921 se vítězka turnajového pavouku utkávala o titul s obhájkyní prvenství, která ovšem v 11 případech na finálový zápas nedorazila. Nejúspěšnější tenistkou tohoto wimbledonského úsvitu je Dorothea Lambert Chambers, která k sedmi titulům z Londýna v rozmezí let 1903–14 přidala i zlato z domácích letních olympijských her v roce 1908.

Počínaje rokem 1922 pořadatelé od automatického finále pro obhájkyni ustoupili. Tím na Wimbledonu započala éra Helen Wills Moody, která je dodnes považovaná za první americkou sportovní celebritu vůbec. Hned 8 wimbledonských titulů tuto pověst podporuje, kalifornská rodačka zvítězila v letech 1927–30, 1932–33, 1935 a 1938. Wills zároveň ukořistila 7 singlových titulů z US Open a další 4 z Roland Garros v Paříži. Kariéru zakončila s bilancí 398:35, pokud jde o poměr výher a proher ve dvouhře.

Čepková, Deutschová, Suková. První československé krůčky v Londýně

V letech 1915–18 se Wimbledon kvůli první světové válce neuskutečnil, po obnovené premiéře se v pavouku ženské dvouhry začala s železnou pravidelností objevovat i zahraniční jména – i ta československá. V historických análech jsme jako první tuzemskou účastnici londýnského turnaje vystopovali Josefinu von Lobkowitz, která měla v 1. kole v roce 1928 čelit domácí Mary Davies. Nestalo se tak a Britka postoupila bez boje.

První skutečně odehraný zápas tak jde až na vrub Emmy Čepkové. Ba co více, plzeňská rodačka si československých historických nej připsala mnohem víc. Během Wimbledonu 1935 totiž první zápas nejen odehrála, ale rovnou i vyhrála – to když v 1. kole výsledkem 6:3 a 6:2 zdolala domácí Margot Lumb.

S jedním skalpem se Čepková nespokojila a přes Joy Cunningham (6:3, 6:8, 6:4) a Veru Montgomery (7:5, 6:1) prošla až do čtvrtého kola. Jako první Čechoslovačka si zahrála osmifinále, v němž podlehla 6:3, 4:6 a 2:6 nám již dobře známé Helen Wills Moody.

Zmínit musíme i Gretu Deutschovou, zřejmě nejlepší československou tenistku meziválečného období. Kromě úspěchů na domácích kurtech Deutschová sbírala vavříny i na mezinárodní scéně, ovšem ve Wimbledonu byla role trojnásobné republikové šampionky pouze epizodní. V roce 1938, na prahu války, která se jí stala osudnou, Deutschová ve 2. kole (a svém 1. zápase) nestačila výsledkem 0:6 a 2:6 na Britku Alex McKelvie.

Může vás zajímat: Kdy hrají Češky a Češi na Wimbledonu

Překonání osmifinálové laťky zabralo bezmála třicet let. Přenesla se přes ni až Věra Suková, zakladatelka velmi úspěšného tenisového rodu. Svým dětem, pozdějším grandslamovým šampionům ve čtyřhře Cyrilovi a Heleně, šla uherskohradišťská rodačka tím nejlepším příkladem.

Již v roce 1961, měsíc po svatbě a změně příjmení z rodného Pužejová, si Suková ve Wimbledonu zahrála čtvrtfinále, kde ve dvou setech (3:6, 4:6) podlehla pozdější britské vítězce Angele Mortimer. Hned o rok později se Suková v Londýně ohřála o dvě kola déle.

Na své cestě do finále Wimbledonu 1962 jediná československá účastnice tehdejšího turnaje postupně vyřadila Rakušanku Schuster, Australanku Lehane i obhájkyni prvenství Mortimer. Ve čtvrtfinále Suková ve dvou setech zdolala nasazenou dvojku Darlene Hard, načež si v semifinále poradila i s trojkou, Brazilkou Marií Bueno.

K titulovému zápasu pozdější nehrající kapitánka vítězného fedcupového týmu nastoupila proti Karen Susman. Mladá, teprve 19letá Američanka zkušenější soupeřku přehrála ve dvou setech, Suková pokaždé uhrála 4 gemy. Kdo ví, kolik by jich přidala nebýt zranění nohy, které si přivodila den před finále.

První naše ženská tenisová hvězda, která v předchůdci žebříčku WTA vystoupala až na 5. světovou příčku, náš svět opustila předčasně v roce 1982. Bylo jí pouhých 50 let. Přestože již v roce 1957 na French Open získala grandslamový titul ve čtyřhře, právě londýnské finále je největším úspěchem její kariéry a jedním z hlavních důvodů, proč byla Suková považována za nejlepší domácí tenistku přelomu 50. a 60. let. V dalších odstavcích si konečně povíme, kdo u nás bílému sportu vládl v dalších desetiletích – začíná avizovaná one-woman show.

Martina Navrátilová: Z Řevnic na tenisový Olymp

„Kdo řekl, že nezáleží na tom, jestli vyhrajete nebo prohrajete, pravděpodobně prohrál.“

Tuto větu pronesla žena, které byly prohry na tenisových kurtech na hony vzdálené. Martina Navrátilová se narodila 18. října 1956 v Praze, první roky života strávila ve Špindlerově Mlýně, načež se její rodina přestěhovala do středočeských Řevnic. Právě zde se talentovaná levačka v pěti letech poprvé chopila tenisové rakety a na kurtech klubu LTC Řevnice se začal psát příběh, který obletěl svět.

Jeho další dějství se odehrávala na pražské Klamovce, kde Navrátilová již v devíti letech přehrávala náctileté soupeřky. Na vývoj mladé Navrátilové mimochodem dohlížela Věra Suková. Napadlo snad zkušenou hráčku, že pod jejíma rukama roste jedna z nejlepších světových tenistek dvacátého století? Výsledky začaly velmi brzy hovořit jasnou řečí.

Na Wimbledon, svůj nejoblíbenější turnaj, poprvé vyrazila v roce 1973. Ještě jako šestnáctiletá, zato už jako vládkyně československého tenisového žebříčku, kde na první příčce vstřídala Vlastu Vopičkovou. Šlo o velmi vydařený debut. Během dvou letních týdnů Navrátilová dokázala zdolat pět soupeřek v řadě a tím postoupit do finále dívčího juniorského turnaje. Až ve finále ji porazila o rok starší Američanka Ann Kiyomura. Výsledek 4:6 a 5:7 rozhodně neodpovídá tomu, jak se vyvinuly kariéry obou oponentek.

Podstatné je, že mladá Češka už tehdy stihla otisknout svou stopu do pavouku dospělé dvouhry. V 1. kole si poradila s bývalou šampionkou French Open, Britkou Christine James (6:1, 6:4), načež v 2. kole přehrála také Američanku Lauru duPont (8:6, 6:4). Rýsující se senzaci učinila přítrž až obhajující čtvrtfinalistka Patti Hogan z USA. V obou setech Navrátilové povolila čtyři gemy.

V roce 1973 tak vítěznou trofej v Londýně potěžkal pouze Jan Kodeš, i Martina Navrátilová ale měla brzy poznat, že vítězství na Wimbledonu je sladší než všechny jahody se šlehačkou světa.

Martina Navrátilová – první roky na Wimbledonu

V roce 1974 se Navrátilová do All England Clubu vrátila stále ještě jako mladistvá, přesto už v hledáčku veřejnosti a s nemalými očekáváními. O to trpčí musela být skutečnost, že odehrála jediný zápas. Hned v 1. kole ji vyřadila jugoslávská kvalifikantka Mima Jaušovec (4:6, 6:3, 3:6), stejně brzy se loučila i s ženskou čtyřhrou, kde utvořila pár s o dva roky starší Renátou Tomanovou. Alespoň jednu výhru tak oslavila ve smíšené čtyřhře, další kolo ale pro ni a Jana Kodeše znamenalo konečnou.

Léta páně 1975 už Wimbledon Navrátilovou vítal jako dvojnásobnou grandslamovou finalistku. Na přelomu let totiž čerstvě osmnáctiletá Češka v Melbourne dokráčela do titulového zápasu na Australian Open. Neměla šanci, domácí Evonne Fay Goolagong zrovna dělala druhý uzlík na šňůře čtyř australských titulů.

Podobně si Navrátilová vedla i na French Open, i tam ve finále taktéž čelila obhájkyni titulu. Naše želízko v ohni dokonce po úvodní sadě vedlo, Chris Evert ale ukořistila titul po třech setech. Tyto i další dobové úspěchy vedly k tomu, že Navrátilová do ženské dvouhry na Wimbledonu vstoupila jako druhá nasazená.

Úvodními čtyřmi koly prošla bez ztráty setu, ve čtvrtfinále však tentýž výsledek zaznamenala v opačném gardu. Australanka Margaret Court, která All England Clubu vládla v letech 1963, 1965 a 1970, na sklonku kariéry vyprovodila mladou naději po setech 3:6 a 4:6. Ve čtvrtfinále Navrátilová skončila taktéž v ženské dvouhře (ve dvojici s Chris Evert), partnerství s Janem Kodešem ve smíšeném deblu tentokrát vyústilo v semifinálovou účast. Z postupu a později i zisku titulu se mimochodem radovala právě Margaret Court, kterou doplňovala Marty Riessen.

I přes relativní nezdar na Wimbledonu se pro mladou Navrátilovou grandslamový ročník 1975 vyvíjel skvěle. Do newyorských Flushing Meadows na US Open už vyrážela jako úspěšná, ambiciózní – a také úředně dospělá. Dostatečně na to, aby mohla učinit rozhodnutí, které otřáslo československým tenisem.

Klikněte ZDE a sledujte tenisové zápasy v livestreamu zdarma

Martina Navrátilová – emigrace: Cesta za lepšími zítřky?

Ačkoli se v tomto seriálu zaobíráme historií Wimbledonu, jistě nám odpustíte drobný úkrok stranou. V pavouku US Open je Navrátilová vedena jako turnajová trojka a tuto pozici v podstatě skutečně obsadila. V semifinále svedla další bitvu s domácí Evert, pozdější šampionka zvítězila 6:4 a 6:4. Je to naposledy, kdy se Martina Navrátilová do statistik zapsala jako Čechoslovačka.

Právě na US Open se rozhodla zrealizovat plán, že se do rodné vlasti nevrátí. Navrátilová v září 1975 emigrovala, když požádala o americké občanství. Za měsíc měla v ruce zelenou kartu. Řevnické kurty, houby v brdských lesích – ale i přátelé a především rodina? Jako zástupy dalších emigrantů, i Martina se musela v duchu smířit s tím, že nic z toho třeba už nikdy nespatří.

V komunistickém Československu se z ní okamžitě stala persona non grata, vládnoucí partaj na dříve tolik skloňované jméno uvalila informační tabu. Generační talent pro média přestal existovat.

Pokud tedy chceme být fakticky přesní, Martina Navrátilová v seriálu o českých šampionkách Wimbledonu nemá co pohledávat. Počínaje ročníkem 1976 už v Londýně nastupovala pod vlajkou Spojených států, jejichž občankou se oficiálně stala v roce 1981.

Začátky to ovšem nebyly snadné, vždyť 76 označuje i váhu, na kterou se 173 vysoká tenistka ve stejném roce vyšplhala. Kvůli potížím se životosprávou si Navrátilová vysloužila přezdívku „Big Wide Hope“, zrakům veřejnosti neušly ani časté výbuchy emocí a debaty s rozhodčími. Tato mladá žena měla teprve vyzrát, veletoče v osobním životě jí pomohly se zocelit.

Na prvních „amerických“ Wimbledonech Navrátilová sice vysloveně nezklamala, svůj stín ale ještě nepřekročila.

• 1976 (nasazená čtyřka) – konec v semifinále vs Chris Evert (3:6, 6:4, 4:6)
• 1977 (nasazená dvojka) – konec ve čtvrtfinále vs Betty Stöve (8:9, 6:3, 1:6)

Tedy nezajímavé ročníky? Ani zdaleka. Navrátilová si v obou zahrála finále čtyřhry, a to pokaždé po boku přemožitelky ze singlu. Ne nadarmo se říká, že svého nepřítele (tedy soupeře) poznáte nejlépe, když si ho pustíte k tělu.

Ba co více, hned v roce 1976 Navrátilová spolu s Evert čtyřhru ovládly. Dvě dobré kamarádky ve finále porazily pár Billie Jean King/Betty Stöve a tento i další odstavce potvrdí, jak že je tenisový svět vlastně malý. Když se Nizozemka Stöve o rok později spojila s Navrátilovou, padly až ve finále proti dvojici Helen Cawley a JoAnne Russell.

Nejúspěšnější hráčka Wimbledonu – pohádka o devíti titulech začíná

Přelom června a července, rok 1978. Do srdce Londýna míří tenisová elita, nechybí ani již 21letá, o zisku prvního grandslamového titulu ve dvouhře snící česká rodačka.

Navrátilová do pavouku dvouhry tentokrát vstupuje jako nasazená dvojka, jedničkou rozlosování je dvojnásobná šampionka Evert. Na poslední chvíli mezi nasazené proklouzla i Regina Maršíková, která si v Londýně zahrála finále juniorky dva roky po Navrátilové.

Postupem do 4. kola Maršíková navždy stanovila své wimbledonské maximum, osobák ale měla překonat i její bývalá krajanka. Navrátilová hrála velmi efektivně, cestou do semifinále kola ztratila jeden jediný set.

• 1. kolo vs J. Anthony – 6:1, 6:3
• 2. kolo vs P. Whytcross – 7:5, 6:1
• 3. kolo vs B. Jordan – 3:6, 6:1, 6:4
• 4. kolo vs T. Austin – 6:2, 6:3
• čtvrtfinále vs M. Kruger – 6:2, 6:4

Mezi nejlepší wimbledonskou čtyřkou se Navrátilová objevuje již podruhé, vůbec poprvé ale důležitý semifinálový zápas zvládá. Přestože úvodní sadu ztratila, po vítězství 2:1 (2:6, 6:4 a 6:4) nad Australankou Evonne Goolagong Cawley postupuje do přímého zápasu o ikonický talíř Venus Rosewater Dish. Dochází přitom k zdánlivě nevyhnutelnému a zcela jistě toužebně vzývanému finále.

1978: Finále Navrátilová vs. Evert, klasická tenisová bitva

Tím měla být napsána jedna z úvodních kapitol jedné z největších rivalit v historii tenisu. O dva roky starší Američanka Chris Evert měla tou dobou ve vzájemné bilanci jednoznačně navrch. Navrátilovou přehrála ve finále French Open 1975 i v londýnském semifinále v roce 1976. Strhující tenisová bitva na sklonku 70. let ale konečně přinesla jiné vyústění.

Agresivní podání s bleskovým přechodem na síť? Takový mistrně ovládnutý herní styl byl na rychlých površích předurčen k úspěchu a Navrátilová s ním vyrukovala i v tomto dnes již klasickém finále. Úvodní sadu ovládla soupeřka (2:6), druhá patřila naší legendě (6:4). Z fascinujícího průběhu rozhodujícího setu se pak chlupy na rukou fanouškům vzrušením ježí ještě dnes.

Evert hned v úvodu ztratila podání a pustila soupeřku do vedení 2:0. Pak ovšem na vlastním servisu chybovala i Češka – a to rovnou dvakrát. Čtyři prohrané gemy v řadě, skóre 2:4, soupeřka jde podávat? Pokud by tehdy existovala nabídka live sázek, akcie Navrátilové by se blížily k nule. Mladá hráčka ale ukázala, jak je důležité se nevzdávat. V dalších dvou gemech ztratila pouze po jednom fiftýnu a skóre srovnala. Následně obě hráčky uhájily vlastní servis – za stavu 5:5 před Evertiným podáním se londýnským vzduchem vznášela možnost tiebreaku. Další minuty ale Navrátilovou vynesly na tenisový Olymp.

Jedna vynucená a dvě nevynucené chyby. Navrátilová si v klíčové chvíli vypracovala tři break-bally, přičemž úspěšně proměnila hned ten první. Navrátilovou rázem dělily čtyři vítězné míče od premiérového grandslamového titulu. Drazí tenisoví přátelé, vyhrála je pěkně v řadě. Martina Navrátilová poprvé vítězí na Wimbledonu a přijímá upřímné gratulace od soupeřky, k jejímuž plakátu kdysi vzhlížela v pražské klubovně.

• Martina Navrátilová vs Chris Evert – 2:6, 6:4, 7:5

1979: Obhajoba, první double

Je těžší zvítězit, nebo snad svůj titul obhájit? Takový pohled do historie hokejového Stanley Cupu dává za pravdu druhé možnosti, úspěšní obhájci mají v posledních dekádách vzácnost šafránu. Miss Navratilova, jak pravidelně stálo na výsledkové tabuli Wimbledonu, může posloužit jako pověstná výjimka potvrzující pravidlo.

Na cestu za obhajobou na Wimbledonu 1979 přitom úřadující šampionka nevykročila správnou nohou. Po návratu do All England Clubu nasazená jednička ztratila první set s Jihoafričankou Tanyou Harford. Jak se ale ukázalo, šlo o jednu z pouhých tří prohraných sad na celém turnaji. Navrátilová turnajovým pavoukem opět procházela jako nůž rozehřátým máslem.

• 1. kolo vs T. Harford – 4:6, 6:2, 6:1
• 2. kolo vs J. Durie – 6:4, 6:1
• 3. kolo vs R. Casals – 6:3, 6:3
• 4. kolo vs G. Stevens – 7:6, 6:7, 6:3
• čtvrtfinále vs D. Fromholtz – 2:6, 6:3, 6:0
• semifinále vs T. Austin – 7:5, 6:1

Kdo se do titulového zápasu vyšplhal z opačného konce turnajového pavouku? Tušíte správně, Wimbledon 1979 zakončila repríza finále s Chris Evert. Tedy přesněji s Chris Evert Lloyd, jak znělo její jméno po svatbě s britským tenisovým profesionálem Johnem Lloydem.

Na rozdíl od prvního finálového střetnutí tentokrát diváci u Temže sledovali mnohem přímočařejší duel. Rozhodl se ve dvou setech, pokaždé s výsledkem 6:4; Navrátilová obhájila titul v singlu a na úsvitu druhého století wimbledonské historie se začínala řadit po bok dávných legend.

Jisté je, že královnou travnatých dvorců se Navrátilová mohla nazývat už tehdy. Do čtyřhry nastoupila ve dvojici s další výraznou tenisovou postavou, byť především let minulých: Billie Jean King. Slavný taneční hit Michaela Jacksona sice na tuto tenistku neodkazuje, tenisový Fed Cup už ale jméno slavné americké rodačky skutečně nese. A to zcela zaslouženě, vždyť Billie Jean v kronikách WTA zanechala nesmazatelnou stopu:

• ve dvouhře získala 12 grandslamových titulů
• z toho 6 ve Wimbledonu (1966–68, 1972–73, 1975)
• ve smíšené čtyřhře triumfovala 11krát
• a dalších 16 titulů přidala v ženské čtyřhře

Jen na mistrovství Anglie, jak je Wimbledon také znám, King v dámském deblu zvítězila desetkrát. Poprvé v roce 1961, naposledy pak o 18 let později. Tušíte, odkud londýnský vítr vane?

Jako nasazené jedničky Navrátilová a King vstoupily až do druhého kola, cestou do finále jim tedy stačilo překonat pět párů. V utkání o titul česko-americkou dvojici vyzvaly Australanka Wendy Turnbull a Nizozemka Betty Stöve – ta samá hráčka, po jejímž boku Navrátilová v roce 1977 odehrála finále.

Ztráta prvního setu, výhra dvou následujících; tento častý scénář rozhodl o tom, že Martina Navrátilová s Billie Jean King ovládly čtyřhru, a protože Martina se do smíšeného deblu nezapojila, bez přehánění můžeme říci, že v roce 1979 v Londýně zvítězila ve všem, v čem mohla. Nebylo to naposledy.

Triumf páru Navrátilová/King lze vnímat i symbolicky, jako střídání generací. Jako předání žezla. I když King na okruhu WTA setrvala ještě další dekádu, a v roce 1980 dokonce zvítězila ve čtyřhře domácího US Open, bylo jasné, že na trůn nejúspěšnější hráčky světa musí usednout mladší tenistka. Pokud jde o Wimbledon, nová vládkyně měla v další dekádě svou tenisovou dlouhověkostí a počtem vítězství tu dřívější dokonce překonat. Už 70. léta ale naznačila, jak je československá emigrantka výjimečná.

80. léta: Šest titulů z Wimbledonu v řadě

V osobním životě Martiny Navrátilové byl přelom 70. a 80. let plný velkých přemetů. Právě tehdy ji mohli poprvé navštívit rodiče, kteří se do Řevnic vrátili po zhruba půl roce. Ačkoli měli od komunistických úřadů nepsané svolení v USA zůstat, důvodem návratu údajně mělo být těžké smiřování s dceřinou odlišnou sexuální orientací. Veřejný coming out, ke kterému došlo prostřednictvím článku „Navratilova: I'm Bisexual“ v New York Daily News v červenci 1981, byl na svou dobu přelomový.

Právě v červenci 1981 se navíc Navrátilová konečně oficiálně stala americkou občankou. Na tenisových kurtech v All England Clubu však příliš úspěchů neslavila. Pokus o kompletaci hattricku na Wimbledonu 1980 skončil v semifinále, kdy s osudovou soupeřkou Evert nasazená jednička padla po setech 6:4, 4:6 a 2:6. Ve stejné turnajové fázi se Navrátilová rozloučila i se čtyřhrou.

Další ročník, Wimbledon 1981, pro českou rodačku taktéž skončil v semifinále. Nikoli však rukou Evert, která do titulového zápasu postupovala z opačného konce pavouka. Navrátilová se utkala s Hanou Mandlíkovou, 19letou nastupující československou hvězdou a už v tu dobu šampionkou dospělého Australian Open. Mandlíková jeden ze svých životních zápasů zvládla ve třech setech, aby následně ve finále nestačila na Evert výsledkem dvakrát 2:6.

Můžeme ale hovořit o velkém úspěchu na deblovém poli, kde Navrátilová ve dvojici s Pam Shriver získala další titul v ženské čtyřhře. Jestliže v roce 1976 triumfovala po boku Evert a o tři roky později společně s King, měla to být právě Američanka Shriver (ročník 1962), se kterou Navrátilová utvořila dominantní deblový pár 80. let. Ta, ačkoli se to zpočátku nezdálo, jsou zároveň érou velkých singlových vítězství.

Začněme Wimbledonem 1982, do kterého naše hrdinka vstoupila jako nasazená jednička. Ba co více, ona tak i hrála. Po úlevě v prvním kole Navrátilová při cestě do finále v pěti zápasech neztratila ani set. Je pravdou, že los byl k dřívější šampionce shovívavý a jedinou nasazenou soupeřkou byla jedenáctka, Němka Bettina Bunge v semifinále. V každém setu uhrála pouze dva gemy.

Finále pak napsalo další kapitolu fascinujícího příběhu. Navrátilová porazila Evert a získala 3. titul ve dvouhře, slavit mohla díky výsledku 6:1, 3:6 a 6:2. Zatímco na trůn londýnského singlu se vrátila po třech letech, v deblu se radovala podruhé v řadě. Znovu společně s Shriver.

Co se nepodařilo o rok dříve, to nyní už trojnásobná vítězka dokázala léta páně 1983, v rok narození českých tenistek Ivety Benešové, Dáji Bedáňové či Renaty Voráčové. Na Wimbledonu 1983 Navrátilová neztratila ani set, přičemž dvě sady jí tentokrát stačily i ve finálovém utkání. Američance Andree Jaeger, nasazené trojce, dokonce v úvodním setu nadělila kanára. A co čtyřhra, ptáte se? Další vítězství s Shriver, odpovídáme.

Zcela stejně se pak vyvinul i další ročník. Naše mašina na travnatá vítězství znovu nepřišla byť jen o jedinou sadu a ve finále Wimbledonu 1984 opět porazila Evert. První set dospěl do tiebreaku, ten druhý už nenechal nikoho na pochybách: 7:6, 6:2 a třetí titul ze dvouhry v řadě v roce stého výročí ženského singlu v Londýně. V deblu už vítězná šňůra čítala čtyři zápisy.

Podobně efektivně Navrátilová kosila soupeřky také na Wimbledonu 1985, kdy do finále znovu prošla s nejmenším možným množstvím odehraných sad. To se změnilo až v titulovém zápase. Proti komu? Samozřejmě – opět, historicky už popáté, se v posledním duelu ženské dvouhry na londýnském grandslamu utkaly Navrátilová a Evert.

Drobnou kaňkou na dalším vydařeném ročníku jest, že duo Navrátilová/Shriver padlo ve finále ženské čtyřhry. Možná Pam rozhodilo, že její herní partnerka ji vyřadila ve čtvrtfinále singlu, královnami širokých kurtů se pro tentokrát staly Kathy Jordan a Elizabeth Smylie. Před tímto utkáním námi sledovaná dvojice v rozmezí let 1981–85 v deblu na londýnské trávě vyhrála neuvěřitelných 27 zápasů v řadě.

Tuto ztrátu ovšem vyvažuje zisk premiérového titulu ze smíšené čtyřhry. V ní Navrátilová utvořila pár s Australanem Paulem MacNameem, na konci pavouku úspěšně zdolali protinožce Johna Fitzgeralda a již zmiňovanou Smylie. Spokojenost zavládla i v Československu, dívčí dvouhru juniorek si podmanila Andrea Holíková.

Na Wimbledonu 1986 Navrátilová opět slavila double, tedy výhru v ženském singlu i deblu. Ohraná písnička? Ale kdeže; tím spíše, když Navrátilová znovu excelovala a v průběhu celého turnaje ve dvouhře opět neztratila jedinou sadu.

V semifinále si poradila s nastupující, teprve 16letou argentinskou hvězdičkou Gabrielou Sabatini. Ve finále pak Navrátilovou vyzvala Mandlíková, která do posledního turnajového zápasu ve Wimbledonu postoupila po pěti letech. O výsledku prvního setu ještě rozhodoval tiebreak, v tom druhém už Navrátilová dominovala a po sadách 7:6, 6:3 natáhla svou londýnskou šňůru na pět titulů.

Pro Mandlíkovou byl daný ročník obzvlášť hořký, vždyť na stejné soupeřce ztroskotala také ve finále ženské čtyřhry. Duo Navrátilová/Shriver se vrací na deblový trůn, když Mandlíkovou ve dvojici s Australankou Wendy Turnbull poráží 6:1, 6:3. Wimbledon tak zůstává jediným grandslamem, na kterém Mandlíková nikdy netriumfovala; z ostatních turnajů elitního čtyřlístku má celkem čtyři tituly, na US Open zvítězila také ve čtyřhře.

Jen tři týdny po zisku dalšího londýnského doublu se Martina Navrátilová československým fanouškům vrátila nejen do myslí, ale také na oči. Na konci července 1986 totiž spolu s Evert, Shriver a Zinou Garrison na Štvanici sehrála finále Fed Cupu a domácí publikum ji přivítalo bouřlivým potleskem. Ten v uších vládnoucí partaje rozhodně nezněl libozvučně, tím spíše, že Američanky nás ve finále porazily 3:0. Ačkoli děkovná řeč po zisku titulu byla z vysílání Československé televize vyřazena, návrat do rodné vlasti si Navrátilová bezesporu užila.

A stejně tak si užívala i další cestu do Londýna, na Wimbledon 1987. V úvodním utkání soupeřce dovolila jediný gem, podobně suverénně si vedla i v dalších kolech. První vážnou překážku představovala až veteránka Evert v semifinále, kde se další, v pořadí již 73. vzájemný zápas protáhl na tři sety. Navrátilová ho zvládla lépe a po vítězství 6:2, 5:7 a 6:4 postoupila do dalšího finále.

V něm se utkala se ztělesněnou budoucností tenistu, teprve 17letou Němkou Steffi Graf. Budoucí superhvězda si měla na Wimbledonu své hvězdné chvilky ještě užít, ostatně od přelomu 80. a 90. let to byla právě ona, kdo v Londýně grandslamové tituly sbíral s železnou pravidelností. Tentokrát ale ještě uspěla česká rodačka. Byť na předchozích turnajích v Miami a především na French Open finálovou bitvu lépe zvládla Graf, Navrátilová v srdci Británie vyhrála 7:5 a 6:3 a získala šestý titul ze dvouhry na Wimbledonu v řadě.

Jde o číslo famózní, rekordní. Pro Navrátilovou zároveň šlo o celkově osmý triumf, čímž se v historických tabulkách vyrovnala dávné legendě, Helen Wills Moody. Ta Wimbledonu kralovala na přelomu 20. a 30. let, v době účasti amatérských hráček. Mezi profesionálkami byla jednoznačnou jedničkou Navrátilová. Mohla se snad na čele elitní kategorie osamostatnit, mohla získat devátý titul?

Samozřejmě – pouze ne v 80. letech. Na Wimbledonu 1988 ještě ovšem zvládla uštědřit Evert poslední porážku ve vzájemných grandslamových střetnutích, v semifinále totiž vyhrála 6:1, 4:6 a 7:5. Jestliže jedna rivalita po patnácti letech končila, ta druhá nabírala na obrátkách.

Navrátilová totiž bitvu o titul znovu svedla se Steffi Graf, tou dobou už nasazenou turnajovou jedničkou. Úvodní set patřil Čecho-Američance, pak se ovšem mladičká Němka nadechla k velkému výkonu a soupeřce ve zbytku utkání povolila pouze tři gemy. Navrátilová vůbec poprvé prohrává ve finále Wimbledonu a symbolicky předává pochodeň hráčce, která sama v Londýně dokázala triumfovat sedmkrát.

Tím skončila neuvěřitelná série, kdy Navrátilová v All England Clubu mezi roky 1982–88 vyhrála 47 utkání v řadě. Pokud snad pátráte po nepřekonatelném tenisovém rekordu moderní éry, obdobě 8 titulů basketbalových Boston Celtics v řadě nebo 2857 bodů Wayna Gretzkyho v základní části NHL, tento bude jedním z nejvážnějších kandidátů. Pokud jde o tituly z Wimbledonu jako takové, na osamostatnění se na čele tabulky si Navrátilová musela ještě počkat.

Ani na Wimbledonu 1989 totiž na devátý nejcennější titul nedosáhla. Znovu se přitom musela sklonit před Steffi Graf, která krátce před startem turnaje oslavila dvacáté narozeniny. Už v tak mladém věku se stala dvojnásobnou šampionkou; Navrátilová ve finále prohrála po setech 2:6, 7:6 a 6:1. V deblových turnajích Navrátilová prožívala slabší roky a proto se můžeme rozloučit s dekádou, která v naší vlasti končila za zvuku cinkotu klíčů a s revolučním odérem ve vzduchu. Na tenisových dvorcích v Londýně, místě pečlivě dodržovaných staletých tradic, se ale vše ještě jednou mělo vrátit do starých kolejí.

Třetí dekáda na Wimbledonu? Rekordní devátý titul, stíhání BJK

Začínají devadesátá léta a na Wimbledonu 1990 do výsledkových listin výrazně promlouvají nová jména jako Arantxa Sánchez Vicario, Natasha Zvereva, Monica Seleš či naše Jana Novotná. Posty nasazené jedničky a dvojky však stále drží naše staré známé, Steffi Graf a Martina Navrátilová. Měli se snad diváci dočkat třetího vzájemného finále v řadě?

Proti byla Američanka Zina Garrison, která Graf coby turnajová pětka zastavila v semifinále po třísetové bitvě. Kolegyně Navrátilové z vítězného fedcupového týmu tím z cesty odstranila největší překážku, zároveň tím postoupila do svého jediného grandslamového finále v kariéře. Titul jí souzen nebyl, radovat se měla účastnice devátého wimbledonského finále v řadě.

Po setech 6:4 a 6:1 Navrátilová získává vysněný a rekordní devátý titul. Historie Wimbledonu rázem nepamatuje úspěšnější hráčku. Ve 33 letech útočně hrající levačka ukořistila již 18. grandslamový titul ze dvouhry, a přestože tuto sbírku už nikdy nerozšířila, v titulech deblových před sebou měla ještě dlouhá a úspěšná léta.

Na cestě za obhajobou v roce 1991 Navrátilová ve čtvrtfinále padla s Jennifer Capriati, v roce 1992 byla v semifinále nad její síly Seleš. Semifinále si Navrátilová zahrála i na Wimbledonu 1993, kde však nestačila na Novotnou (4:6, 4:6). Česká finalistka si o titul zahrála s Graf, po dramatické bitvě však odcházela poražena.

Pro nás je ale rok osamostatnění České republiky důležitý kvůli jinému turnaji, mixed doubles. Hrající legenda Navrátilová v ní našla partnera v Australanu Marku Woodfordeovi a společně smíšenou čtyřhru vyhráli. Posledními soupeři jim byli Nizozemci Tom Nijssen a Manon Bollegraf.

Wimbledon 1994 začal obrovským překvapením, kdy obhájkyně Graf vypadla již v úvodním kole s Lori McNeil. Dlouho se zdálo, že by ze zaváhání hlavní favoritky mohla těžit i živoucí tenisová legenda. Navrátilová ve čtvrtfinále oplatila loňskou porážku Janě Novotné, načež si v semifinále poradila i s Gigi Fernández.

Šestnáct let po své premiérové účasti si tak Navrátilová zahrála dvanácté wimbledonské finále v singlu. Španělka Conchita Martínez do něj prošla v pozici nasazené trojky a rok 1994 bude navždy tím, v němž získala svůj jediný grandslamový titul. Poslední Martinino londýnské finále ve dvouhře se natáhlo na tři sety, skončilo výsledkem 4:6, 6:3 a 6:3. Nedlouho po něm Navrátilová oznámila, že významně omezí svou aktivitu ve dvouhrách. Tím dala zelenou k budoucímu vstupu do Tenisové síně slávy. Uvedení se dočkala v roce 2000.

S blížícím se čtvrtým křížkem na krku však zřejmě nejlepší tenistka historie svou kariéru ještě úplně neukončila. Naopak, svůj status ještě více posvětila na Wimbledonu 1995, kde získala další titul ve smíšené čtyřhře. Tentokrát po boku o patnáct let mladšího Jonathana Starka, tentokrát na úkor česko-amerického páru Cyril Suk a Gigi Fernández.

Tím Navrátilová napsala vítěznou tečku za londýnským ročníkem, který ji jinak přinesl i řadu zklamání. Do turnaje ve dvouhře vůbec nenastoupila, stejně tak se nezúčastnila ani ženské čtyřhry. Za tím je ovšem třeba hledat odstoupení její partnerky Steffi Graf, která se krátce před startem deblu rozhodla plně soustředit na dvouhru. Historie jí dala za pravdu, ovšem odhlášení tenisového „dream teamu“ Navrátilová nesla velmi těžce.

Vítězstvím ve smíšeném deblu se Navrátilová v součtu všech wimbledonských soutěží dostala na devatenáct titulů, tedy jeden za celkový rekord Billie Jean King. Ačkoli čas neúprosně pádil kupředu a fyzické síly ubývaly, řevnická rodačka se do Londýna vytrvale vracela. S touhou vyrovnat se své dávné soupeřce, ba ji překonat? Spíše s touhou prostě ještě vyhrát, ještě okusit opojný vítězný pocit. Navrátilové se to skutečně povedlo, byť až v dobách, kdy se po kurtech proháněli i o dvě tenisové generace mladší soupeřky.

Nové tisíciletí, stará touha vítězit – symbol tenisové dlouhověkosti

Posledním zápasem, který Navrátilová ve druhém tisíciletí v All England Clubu odehrála, bylo čtvrtfinále smíšené čtyřhry na Wimbledonu 1996. Čtvrt roku před 40. narozeninami při obhajobě s Jonathanem Starkem narazila na kanadsko-americký pár Grant Connell a Lindsay Davenport. Oba sety dospěly do tiebreaku a skončily nejtěsnějším možným rozdílem, 6:7 a 6:7. Pokořitelé mimochodem v dalším kole vypadli se sourozeneckou dvojicí Cyril a Helena Sukovi, pozdějšími šampiony.

Tenisový důchod, raketa na hřebíku, golf na slunné Floridě? V letech 1997–99 se Wimbledon opravdu uskutečnil bez účasti jeho historické královny a zdálo se, že dlouhý příběh je u konce. Přelom milénia však po celém světě mimo jiné doprovázela velká očekávání a touha po nových začátcích. Přenesla se i na travnaté dvorce.

Levoruké hrdince mohli fanoušci zvonu zatleskat při návratu na Wimbledon 2000. Nešlo přitom o pouhý projev úcty; přestože se smíšenou čtyřhrou se Navrátilová při svém návratu rozloučila již v 1. kole, v ženské dvouhře, v páru s Jihoafričankou Mariaan de Swardt, dokráčela až do čtvrtfinále. Po třech výhrách – prvních po čtyřech letech – Navrátilovou zastavily až sestry Venus a Serena Williamsovy, toho času staré 20 a 18 let.

Obdobně pro Navrátilovou skončil také další ročník, před jehož startem se 44letá hráčka na turnaji v Eastbourne poprvé po osmi letech zapojila do dvouhry – v úvodním kole se před ní musela sklonit dvaadvacátá hráčka světa, aby o zápas později vítězství slavila Slovenka Daniela Hantuchová. Na samotném Wimbledonu se však Navrátilová soustředila na čtyřhru, v té ženské jí partnerkou byla Arantxa Sánchez Vicario, budoucí kolegyně ze síně slávy. 16. nasazený pár ve čtvrtfinále nestačil na turnajové pětky, Kimberly Po-Messerli a Nathalii Tauziat. Ve smíšené čtyřhře dvojici Navrátilová/Mirnyi ve 2. kole zastavil pár Paes/Raymond. Indický hráč v našem příběhu brzy přejde do role kladného hrdiny.

Jestliže v roce 2002 Navrátilová v obou čtyřhrách skončila ve 2. kole, do smíšeného deblu na Wimbledonu 2003 vstoupila ve dvojici s Leandrem Paesem. Že se nová dvojice v turnajovém pavouku objevila v pozici pátého nasazeného páru? Až tak nová ve skutečnosti nebyla, už v lednu totiž uhranula tenisový svět vítězstvím na Australian Open. Pro Navrátilovou šlo o poslední chybějící dílek do skládačky, po Margaret Court a Doris Hart se stala teprve třetí hráčkou historie s kompletní sbírkou titulů ze všech grandslamů. K předchozí kompletaci „boxed setu“ došlo o 34 let dříve, další jsme dodnes neviděli.

Jak v Melbourne, tak v Londýně. Své první tři zápasy Navrátilová s Paesem vyhráli ve dvou setech, načež ve čtvrtfinále svedli třísetovou bitvu s americkým párem Bryan/Raymond, nasazenými dvojkami. V semifinále se na opačnou stranu kurtu postavili Čech Leoš Friedl a Jihoafričanka Liezel Huber, oba o více než 20 mladší než živoucí tenisová legenda. Ta si spolu s Paesem s nasazenými desítkami poradila ve dvou vcelku vyrovnaných setech – po výsledku 7:5 a 6:4 se mohla Navrátilová těšit na další, v pořadí již 26. wimbledonské finále.

Zakončila ho ziskem 20. titulu a vyrovnáním absolutního rekordu Billie Jean King. Andy Ram a Anastasia Rodionova, kteří do finále smíšené čtyřhry prošli jako nenasazený pár, v každém setu uhráli pouze tři gemy. Ihned poté, co Paes zatloukl poslední míček do kurtu jako hřebík, si čerstvě 20letý Ind přímo na kurtu sundal čepici a poklonil se své kolegyni. Smekalo se i v ochozech, Navrátilová znovu přepsala tenisovou historii.

5. července 2003, v den českého státního svátku, se totiž Navrátilová krom vyrovnání absolutního wimbledonského rekordu Billie Jean King ve věku 46 let a 8 měsíců stala nejstarší šampionkou turnajového majoru. Když v Londýně zvítězila poprvé, bylo jí pouhých devatenáct. Kus cesty, který v hráčském i osobním životě v mezidobí ušla, je lemován triumfy. A ta cesta ještě zdaleka nebyla u konce.

Povzbuzená deblovým triumfem Navrátilová na Wimbledonu 2004 nastoupila do dvouhry. Od pořadatelů obdržela divokou kartu a mnozí fanoušci vyjádřili obavy z plýtvání tímto vzácným artefaktem. Jak je Martina při svém prvním zápasu ve wimbledonském singlu po deseti letech rozptýlila? Zcela jednoznačně: 24leté Kolumbijce Catalině Castaño v úvodním setu nadělila kanára, vyhrála hladce 6:0 a 6:1 a ve věku 47 let a 8 měsíců se stala vůbec nejstarší vítězkou profesionálního tenisového zápasu ve dvouhře.

V dalším kole už tento rekord pokořit nedokázala. Argentinka Gisela Dulko, toho času 19letá, však s Navrátilovou ztratila úvodní set. Až v dalších sadách začaly symbolu tenisové dlouhověkosti docházet síly a Navrátilová padla výsledkem 6:3, 3:6 a 3:6. Závěrečný fiftýn byl jejím posledním míčkem ve wimbledonské dvouhře v kariéře. Ještě stále tu ale byly čtyřhry.

V té smíšené se obhajoba titulu s Leandrem Paesem zastavila ve 3. kole, avšak v té ženské Navrátilová po boku Lisy Raymond postoupila až do semifinále. Zastavily je Liezel Huber a Ai Sugiyama, výsledek 6:7 a 5:7. Obdobně si Navrátilová vedla také v roce 2005, kdy její pouť ženským deblem (partnerka Anna-Lena Grönefeld) skončila na úkor dvojice Svetlana Kuznetsova/Amélie Mauresmo jeden zápas od toho titulového. Ve smíšené čtyřhře duo Navrátilová/Mike Bryan postoupilo do čtvrtfinále, Kevinem Ullyettem a Liezel Huber prohrálo ve třech setech.

Foto: ČTK/imago sportfotodienst/imago sportfotodienst

Rozlučka v roce 2006 – poslední návrat Navrátilové na Wimbledon

Tím se dostáváme k Wimbledonu 2006, poslednímu londýnskému turnaji Martiny Navrátilové. Do ženské dvouhry nastoupila s později celkem sedminásobnou grandslamovou deblovou šampionkou Liezel Huber, sedmý nasazený pár vcelku hladce prošel přes první tři kola. Ve smíšené čtyřhře se po bok loučící se legendy postavil Mark Knowles, další špičkový deblista. Tento pár postoupil do třetího kola.

Jak je v nahuštěném programu velkých turnajů zvykem, rozlosování obou pavouků se protnula a Navrátilová tak měla v jeden den odehrát hned dvě utkání. Už navždy je tak 6. červenec 2006 dnem, kdy Navrátilová uzavřela svou wimbledonskou kariéru.

• ženská dvouhra (čtvrtfinále) vs. Z. Yan/J. Zheng – 6:4, 4:6, 0:6
• smíšená dvouhra (3. kolo) vs. A. Ram/V. Zvonareva – 5:7, 1:6

Když prohrát, tak s těmi nejlepšími; Ram a Zvonareva, vůbec poslední přemožitelé Martiny Navrátilové na zelených wimbledonských pažitech, v dalším průběhu turnaje dokráčeli až na vrchol. To se ostatně ještě jednou podařilo i Navrátilové, vždyť o čtvrt roku později, měsíc před 50. narozeninami, ještě s Knowlesem ovládla smíšený debl na US Open. Stalo se tak měsíc před dalšími kulatinami a padesátník Jaromír Jágr tak rozhodně není jediným českým sportovcem, jenž ve svém oboru exceloval i v neobvyklém sportovním věku.

Martina Navrátilová a Wimbledon - rekordy, série

„Víte, na tom opravdu záleží. Dělejte to, co milujete, milujte to, co děláte. Ať už pak budou výsledky jakékoli, budete šťastní, protože vám štěstí přináší to, co jste dělali mezitím.“

Tak pravila žena, která se postupem let stala nejúspěšnější tenistkou v historii Wimbledonu. Cesta to nebyla jednoduchá, publikum ne vždy stálo na její straně, v počátcích kariéry si několikrát vyslechla i bučení.

Z výrazné osoby se však stala výrazná osobnost a na závěr dnešního ohlédnutí za dějinami travnatého grandslamu – čtyři desetiletí trvající one-woman show Martiny Navrátilové – vám připomeneme několik rekordních zápisů, které budou wimbledonské statistiky zdobit ještě velmi, velmi dlouho.

• nejvíce titulů ve dvouhře – 9
• nejvíce titulů ve čtyřhře – 7
• nejvíce titulů ve smíšené čtyřhře – 4
• nejvíce titulů celkem – 20 (společně s Billie Jean King)
• nejvíce titulů ve dvouhře v řadě – 6 (1982–87)

*️⃣ Která Češka jako první vyhrála ženskou dvouhru na Wimbledonu?

Byť už po emigraci do USA, první českou vítězkou Wimbledonu je Martina Navrátilová. Vše o jejím prvním vítězství si přečtěte ZDE.

*️⃣ Kolik získala Martina Navrátilová titulů ve Wimbledonu?

V ženské dvouhře Navrátilová získala devět titulů, další vyhrála ve čtyřhře. Více informací najdete TADY.

*️⃣ Kdy Martina Navrátilová na Wimbledonu vyhrála naposledy?

Poslední titulů Navrátilová získala ve smíšené čtyřhře v roce 2003, o jejím triumfu se více dočtete tady.

11.07.2023 06:00 | Autor: Ondřej Balíček

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail: